Popis
Jak to probíhá?
1️⃣ Vyplníte jednoduchý formulář. Popíšete mi své dítě (děti) a situace, které nejčastěji řešíte. Odkaz na formulář vám přijde na e-mail po zaplacení objednávky.
2️⃣ Já vytvořím váš osobní krizový plán. Bude obsahovat konkrétní věty a kroky, jak na dané situace reagovat.
3️⃣ Dostanete výstup e-mailem.
Pokud v období do 1 měsíce po koupi zjistíte, že vám krizový plán nepomohl, garantujeme vrácení peněz.
🎯 Pro koho je to vhodné?
✔️ Pro rodiče, kteří chtějí reagovat jinak, ale v krizové situaci se zaseknou.
✔️ Pro rodiče „alfa dětí“, které si prosazují svou a nechtějí slyšet kompromisy.
✔️ Pro rodiče citlivých, intenzivních dětí, jejichž projevy emocí jsou ohlušující.
✔️ Pro rodiče, kteří už vyzkoušeli „všechno“ – a pořád hledají, co jejich dítě a oni sami skutečně potřebují.
Důležité upozornění:
📌 Nejsem psycholog ani terapeut. Moje práce v žádném případě nenahrazuje odbornou psychologickou nebo terapeutickou péči. Pokud máte podezření, že vaše dítě potřebuje hlubší podporu, doporučuji obrátit se na odborníka.
📌 Neprovádím žádnou diagnostiku. Každé dítě je jedinečné a nelze jej hodnotit „z papíru“. Nedovoluji si určovat, co je „normální“ nebo „problémové“. Pokud bych měla pocit, že situace vyžaduje odbornou pomoc, otevřeně vám to sdělím.
📌 Neposkytuji univerzální recepty. Věřím, že rodič je tím nejlepším odborníkem na své dítě. Moje práce spočívá v tom, že vám pomohu formulovat konkrétní reakce na vaše konkrétní situace tak, aby pro vás byly v praxi užitečné.
📌 Záleží na kontextu. Krizový plán je vodítko, ne dogma. Děti jsou proměnlivé, situace se vyvíjejí a to, co funguje dnes, může vyžadovat úpravu zítra. Můj záměr není nabízet striktní návody, ale pomoci vám cítit se jistější a připravenější v náročných momentech.
Kdo jsem a proč si dovoluji vám pomáhat?
👩💻 Jsem rodič, stejně jako vy. Mým dětem je 23, 17 a 6 let. Mám za sebou roky reálné praxe s dětmi – nejen jako máma, ale i jako učitelka v MŠ či v práci s rodiči. Jsem doslova jedna z vás. V krizových situacích si i já někdy připadám beznadějně zamrzlá, ačkoli mám načteno spoustu knih o respektující výchově. Proto jsem si také první krizový plán vytvořila sama pro sebe. A zjistila jsem, že mi nesmírně pomáhá.
💡 Vím, že teorie je skvělá, ale v praxi to často tak jednoduše nefunguje. Proto jsem začala hledat způsoby, jak si konkrétní reakce předem připravit a v krizové chvíli už jen sáhnout po tom, co opravdu dává smysl, a co pomáhá dítěti i mně.
🎤 Vzdělávám veřejnost o respektujícím rodičovství, dětské psychologii a vývoji, většinu z toho zcela zdarma. Sdílím obsah na sociálních sítích, pořádám webináře s odborníky, vydávám knihy a věnuji se osvětě v tématech dětského vývoje, emocí a traumatu.
💛 Nejsem odborník v klinickém smyslu slova. Ale pokud si nejste jistí, jak v náročných situacích reagovat, ráda vám pomohu najít cestu, která bude fungovat pro vás i vaše dítě.
Co budete vyplňovat ve formuláři?
🔹 Základní informace o dítěti:
- Věk
- Jak byste dítě popsali třemi slovy?
- Zde můžete dítě popsat podrobněji, včetně jeho temperamentu, zálib, vztahu k vám a druhému rodiči, ostatním dětem apod. Čím podrobněji dítě popíšete, tím konkrétněji budu moci navrhnout váš krizový plán.
- Jak dítě obvykle projevuje vztek / frustraci?
- Jak dítě snáší hranice a pravidla?
- Jak reaguje na pokusy o domluvu?
- Má nějaké typické „spouštěče“, kdy se vzteká nebo projevuje jiné silné emoce?
🔹 Vaše opakující se situace
(Vepište až 5 situací, s nimiž si nevíte rady. Např. „Nechce vypnout televizi a začne ječet.“)
🔹 Vaše současná reakce
(Co teď obvykle děláte? Pomáhá to, nebo spíš ne? Jaká je reakce dítěte?)
🔹 Chcete přidat nějaké další informace nebo otázky?
Jak bude vypadat váš krizový plán?
Např.:
🔴 Opakující se situace č. 1: Dcera nechce vypnout televizi a začne ječet.
Cíl: Pomoci jí plynule přejít k jiné aktivitě, neudělat z toho boj o moc. Chci si přestat brát její projevy emocí osobně. Chci se učit zůstat co možná nejvíc v klidu.
Co řeknu a udělám:
- Předem, laskavě, ale pevně: „Ještě jeden díl a pak vypínáme,“ nebo „Nastavím teď minutku. Až zazvoní, televizi vypneme.“
- Když se začne vztekat: „Vidím, že chceš ještě koukat. Teď už ne. Zlobíš se, to je v pořádku. Chvíli počkám. Jsem tu pro tebe, až budeš potřebovat.“ (Soustředím se na svůj dech. Nekřičí na mě; křičí proto, že to ještě neumí jinak. Když mě odmítá, nic neříkám, zůstanu u ní, dýchám, držím prostor pro její emoce.)
- Když se začne zklidňovat: „Chceš obejmout? Můžeme si teď jít kreslit, nebo chceš jít ven?“ (Nabízím most k další aktivitě.)
Nebo:
🔴 Opakující se situace č. 2: Dítě zničehonic uhodí maminku – při pohádce, v autobuse apod.
Cíl: Zastavit fyzické útoky bez toho, abych opětovala násilí. Udržet si důstojnost i vlídnost. Umožnit mu vyjádřit, co se v něm děje, i když zatím neví, jak na to.
Co řeknu a udělám:
- Předem (v klidných chvílích, preventivně):
„Někdy se v tobě objeví něco, co tě nutí mi dát ránu. A my to spolu chceme pochopit. Já ti pomůžu, ale nemůžu ti dovolit mi ubližovat.“ - V momentu útoku (pokud to stihnu zachytit):
Chytnu ručičku jemně, ale rozhodně:
„Ne, nechci, abys mi ubližoval. Vidím, že se v tobě něco silného děje. Sedneme si na chvíli tady, ať jsme v bezpečí.“ - Pokud je to náhlé a zabolí to:
Zastavím se, nadechnu se:
„To mě bolí. Nemůžu být ve tvé blízkosti, když mi ubližuješ. Potřebuju chvilku, abych se uklidnila.“
(Když to jde, odejdu na moment do vedlejší místnosti nebo alespoň otočím pozornost jinam, zhluboka dýchám, počítám pozpátku od 30 do 1 apod.) - Po jeho zklidnění (ne hned):
„Víš, někdy lidi dají někomu ránu, protože je uvnitř něco hodně bolí. Ale my chceme najít jiný způsob, jak to vyjádřit. Můžeme to spolu zkusit příště jinak.“
🟡 Poznámka: Tahle konkrétní forma chování – fyzické útoky z ničeho nic – často souvisí s vývojovým traumatem nebo disociací. Opravdu doporučuji vyhledat terapeuta, který se věnuje malým dětem s vývojovým traumatem a může vás provést bezpečnějším přenastavením vzorců. Tahle reakce není „výchovná chyba“. Je to hluboký otisk ran z minulosti. Věřím, že třeba v Centru Locika budou umět poradit konkrétního terapeuta.
Případně přidám další doporučení, např.:
🌀 Jak se uvolnit, nebýt pořád ve střehu?
Tohle je hodně podstatná otázka. Žít s dítětem, které občas udeří z ničeho nic, a současně mít zkušenost s násilným vztahem, je kombinace, která vás udržuje ve stavu neustálé aktivace – tělo je připravené k boji, nebo útěku. A to i v klidných chvílích.
Můžete zkusit:
- Somatické techniky – například metoda tělového skenu, vědomé prodýchání břicha, jemné vědomé pohyby, otírání dlaní, self-havening – popíšu níže. Pomáhají „přeladit“ nervový systém.
- Krizová linka nebo terapeutka se zaměřením na trauma – např. terapeutka orientovaná na somatické prožívání (SE), nebo někdo, kdo pracuje s vývojovým traumatem a nervovým systémem.
- Fráze pro sebe – „Děje se to teď. Nejsem tam, kde jsem byla. Jsem tu. Dýchám. Nejsem bezmocná.“ – připomínají tělu, že je v bezpečí.
Self-havening je jednoduchá a účinná technika, která slouží ke zklidnění nervového systému, snížení stresu a regulaci silných emocí. Patří mezi tzv. psycho-senzorické techniky – tedy ty, které pracují s dotekem a vědomou pozorností k tělu. Je možné ji používat samostatně nebo s podporou druhé osoby a můžete ji zkusit i na dítě, pokud mu bude příjemná.
🧠 Jak funguje
Self-havening aktivuje přirozené uklidňující mechanismy v mozku prostřednictvím rytmického doteku a současného zaměření pozornosti. Podle výzkumů stimuluje produkci alfa vln v mozku, snižuje hladinu kortizolu (stresového hormonu) a pomáhá deaktivovat tzv. amygdalu – část mozku spojenou se strachem a hrozbou.
Zjednodušeně řečeno: říká našemu mozku „Jsem v bezpečí, můžu se uvolnit.“
✋ Jak se self-havening dělá
Metoda se skládá z jednoduchých doteků, které napodobují uklidňující doteky mezi pečující osobou a dítětem. Dělá se v kombinaci s klidným dechem a (volitelně) s jemným mluvením – například opakováním uklidňujících slov.
Základní tři kroky:
Dotýkání obličeje – Pomalu si přejíždějte dlaněmi po tvářích směrem dolů. Jako kdybyste si jemně myli obličej. Opakujte několikrát.
Dotýkání paží – Oběma rukama si pomalu a jemně přejíždějte shora dolů po horních pažích, od ramen ke loktům. Pomalý, rytmický pohyb – jako objetí.
Dotýkání rukou – Třete si pomalu dlaně, přejíždějte si prsty, hladíte si hřbety rukou.
💡 Při tom můžete:
- pomalu dýchat (např. nádech na 4, výdech na 6),
- opakovat klidné věty jako: „Jsem v bezpečí.“, „Teď je to v pořádku.“, „Dýchám, pomalu.“,
- nebo si představovat příjemné místo, barvu, obraz.
🔁 Kdy a jak často
Self-havening můžete použít kdykoliv, když:
- cítíte napětí, úzkost, vztek, zahlcení,
- jste po náročné interakci s dítětem (např. výbuch emocí),
- chcete zklidnit nervový systém před spánkem nebo po návratu domů.
Stačí 1–3 minuty. Je to technika, která je rychlá, bezpečná a vždy dostupná.
👩🍼 Proč je užitečná pro rodiče
Protože rodiče často nosí v těle dlouhodobý stres a napětí, které se postupně přelévá do jejich reakcí. Self-havening může být malý rituál návratu k sobě – způsob, jak se „odpojit od poplachu“ a znovu se naladit na klid, empatii a vnímavost vůči sobě i dětem.
